„A když se Tě dotýká, tak se děje co?“
Krátkovlasá bruneta. Oklepe se.
„To nemělo nic znamenat. Ten pohyb.
Jen nejsem v pohodě.“
Drží si dlaně těsně u sebe.
„Nic nehodnotím. A co se tedy děje teď?“

„Mám ho ráda. Jsme spolu lán času.
Ale teď chci nejvíc ze všeho být sama.“
Klouby na rukou už jí bělají.
„Sama – jak to vypadá, když jsi sama?“

Přemýšlí.
Jak to vlastně vypadá,
když je sama?
Sama doma, sama v bytě,
sama v přírodě, sama ve vaně,
sama v posteli,
sama s dětmi, sama se sebou.

Každé SAMA je jiné.
Jedno je uvolňující, druhé je opuštěné,
třetí je veselé a jiné je osvobozující.
Čirý zmatek v hlavě.
Tak které si vybrat?

„Chci být sama v posteli,
sama venku, ale někdy být
s ním jen tak. A to nejde.
Je tam tlak na rozhodnutí.“
Rozpojí ruce.
„Rozhodnutí čeho?“
„Buď budu s ním,
se vším všudy anebo sama.“

Přemýšlí. Není to lehká pozice.
„Takže co?“ Dívá se na mě s nadějí.
„Já nevím. On už Ti řekl, jak to má.“
„Jak?“
„Buď všechno nebo nic.“

Dva rozdílné způsoby fungování.
Problém nastává ve chvíli, kdy jeden
z nich musí být jediný správný.

#vztahy #komunikace #potřeby #hranice #mafakouc